Zajímavosti ze světa

Zvyklosti, tradice, tipy, perličky a zajímavé střípky ze života v Jihovýchodní Asii a Pacifiku:

  Ve Francouzské Polynésii, konkrétně na ostrově Moorea, je možné vystoupit a nastoupit do autobusu kdekoli na jeho trase, přičemž jeho jízdní řád je velmi flexibilní a neformální. Je zde tudíž běžné na silnici spatřit ležící větývku stromu signalizující projíždějícímu řidiči autobusu, že je zde někdo, kdo se chce s ním svést. Ten někdo se ale nechtěl namáhat čekáním na pražícím slunci před tím, než autobus dorazí, a proto prostě umístil zmíněnou značku na své straně silnice (a kolmo na její osu) a vrátil se ke své každodenní činnosti...třeba k rybaření či odpočinku. Řidič, jakmile takovou značku spatří, své zastavení doprovodí zatroubením a pasažér může bez stresu nastoupit.

 

 

    Ve státě Samoa, ačkoli všechny přírodní památky a zajímavosti jsou veřejnosti přístupné, přilehlé vesnice jsou jejími vlastníky, správci a často také oprávněni vybírat vstupné. Toto se týká například i vodopádů a pláží zdánlivě vypadající jako volně přístupné. Po návštěvnících se vyžaduje více či méně symbolická částka hned při vstupu, přičemž malý, často improvizovaný stánek, obsazený nudícími se vesničany, značí oficiální vstupní bránu. Částka pomáhá financovat udržbu. Nedávejte peníze místním lidem, kteří vás zastaví chtějíc zpětně vstupné, aniž by se v okolí nenacházel výše zmíněný stánek s vyznačenými informacemi. Někteří samoané se mohou snažit zneužít vaší neznalosti místní poměrů. Ve státě Yap je přístup na pláže oficiálně omezen, jelikož většina pláží je ve vlastnictví vesnic nebo soukromých osob. Přesto na pláž můžete beze strachu vstoupit. Totiž, aniž byste si museli vytahovat peníze za vstupné, jak je to obvyklé ve státě Samoa, o povolení zůstat stačí požádat kohokoli, kdo se objeví nebo vyjde v ústrety. Ve Francouzské Polynésii se samozřejmě nachází spousty veřejných i soukromých pláží, nicméně, obecné pravidlo říká, že se každý může pohybovat na jakékoli pláži, přičemž v případě soukromé pláže (např. ve vlastnictví resortu) se toto pravidlo omezuje do šíře maximálně jednoho metru nad pomyslnou čáru dosahu přílivové vlny.

 

 

  Indonéské silnice a řidiči na nich jsou jedny z nejnebezpečnějších na světě a důkazem toho jsou pozůstatky nabouraných aut vystavěných podél silnic jako odstrašující případy pro kolemjedoucí. Navzdory tomu, lze na místních pozemních komunikacích zažít více ohleduplnosti a vzájemné kooperace než kdekoli jinde. Například v obtížných horských terénech ostrova Sumatra, v serpentinách nahoru a dolů si řidiči často na dálku pomáhají s ohledem zda je bezpečné předjet, jelikož auta vpředu anebo nákladní auta mají lepší přehled o autech přijíždějících v protisměru. Pokud pomalu jedoucí vozidlo bliká pravým blinkrem (v Indonésii je levostranný provoz), nedoporučuje se předjíždět, neboť z opačné strany řítí jiný vůz. A naopak, jakmile řidič indikuje svým blinkrem nalevo, je předjíždět bezpečné.

 

 

Autobusy na Samoe, které tvoří páteř veřejné dopravy v zemi, jsou velmi barevné, pestře zdobené, někdy až okázale. Ve špičkách bývají napěchované samoany, kteří sami osobě patří, co se týká postavy, mezi prostorově nejvýraznější ze všech národů. Přese všechno, zde nezažijete takový neorganizovaný shon a hektické tlačenice, jenž můžete vidět jinde na světě, zejména v Asii. Nastoupí-li do autobusu bílý turista zhýčkaný úspořádaností, přemýšlí nad otázkou, kolik samoanů se vejde do jednoho relativně malého autobusu. Existuje zde nepsané pravidlo, kdy neexistuje to, aby se další přistoupivší pasažér nemohl vejít - pasažéři se briskně přeuspořádájí, nota bene, sednou si na vzájemně na klín tak, aby se každý nový sednul. Cestující žena vždy sedí na klíně jiné ženy, muž na muži, bez ohledu, zda se znají či nikoli. Nebojte však, nikdo ze samoanů si neodváží sednout na váš klín, ať už jste jakékohokoli pohlaví... 

zavřít okno

 

Zde můžete zanechat Váš komentář.

Kontrolní kód